41466_1683170533_1931_n.jpg
Jsem blázen z Prahy kterej má v hlavě tvůrčí přetlak. Koho ale ty moje ptákoviny zajímaj.

jsem vyvolen býti Bivojem?

images.jpg
Tak už je to tady zas. Opět ta samá chyba. Snad tisíkrát jsem si říkal, že tu samou chybu neudělám a přesto už poněkolikáté jsem něco měl a svou blbostí to ztratil. To je tak, když má někdo dlouhé vedení, neuvědomí si, kolik štěstí má před očima a v rukou. Štěstí je prchavý a já ho měl v životě sedsakra málo. Když už se mi naskytne šance ho mít, promarním jí, nebo štěstí neudržím v ruce. Nedokážu ho náležitě ocenit a tak putuje jinam k někomu, kdo si ho náležitě cení a každý den za něj děkuje. Já si na štěstí až moc rychle zvyknu a pak jako bych byl slepý vůči tomu, co mám. Kéž bych si tak dovedl zvyknout na to, že mám smůlu, to by bylo vyhráno. Štěstí bych pak tak křečovitě nehledal. Hledám ho všude kde se dá, protože se může ukrývat kdekoliv. Pokud je mé nezměrné úsilí vyslyšeno, chytím štěstí do rukou a říkám si: teď už tě nepustím, neutečeš mi. Přesto díky mému nedostatku vděku, mi štěstí uteče za někým, kdo ho bude hýčkat. Štěstí je rádo hýčkáno. Vždy až když mi uteče, uvědomím si jeho obrovskou hodnotu, ale to už je pozdě. Nedá se přivolat nazpátek. Ten kdo si ho neváží, nechrání a neopečovává má prostě smůlu, štěstí ho opustí. Tak jako mě. Snad je lepší ho nehledat, když to s ním neumím. (původní text 2004).

Jenže dá se to? Je to přeci odvěká touha být štastným a člověk je pro to ochotný obětovat cokoliv. Teď mě napadá cokoliv? I svůj život? Ano i svůj život at to zní jakkoliv přehnaně, divně, ulítle. Já vím o čem mluvím. Pokud někdo hledá štěstí v tom, že hledá vytouženého partnera, kterého bude milovat, musí počítat i s rizikem, že ho milovaná osoba opustí a dotyčný v tu chvíli nedokáže jít dál. Neštasná láska, myšlenky na sebevraždu. Přesto až se po čase oklepe, opět začne hledat. Přitom ví, že tím riskuje život. Co když už podruhé, potřetí, počtvrté to nevydejchá a sáhne si na život? I přes to do toho půjde znovu, protože je ochoten riskovat i svůj život jen pro to, aby byl štasný. Svým způsobem to tedy znamená, že pokud nejsem štastný, jsem mrtvý. Duševně a pokud to neunesu i fyzicky. Je to fatální posedlost, nebo snad závislost na štěstí? Pro každého to znamená něco jiného. Někomu stačí málo a tomu opravdu závidím. Psovi stačí ke štěstí dobrý pán, který mu dá nažrat a stará se o něj. U mě je symbolizuje každodení štěstí pro psa, míček. Vydrží si s ním hrát celé hodiny a je štastný. Pes nic křečovitě nehledá. Naučit se tak být spokojený s tím, co mám. Jen že pak zakrním, nehnu se z místa. Hledání štěstí je motor, který nás žene do předu, jenže nikdy nevíme, jestli do ráje, nebo do propasti.
cloud1.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one