41466_1683170533_1931_n.jpg
Jsem blázen z Prahy kterej má v hlavě tvůrčí přetlak. Koho ale ty moje ptákoviny zajímaj.

jsem vyvolen býti Bivojem?

images.jpg
Další kalný ráno. Další šedej den. Už když se probouzím vím, jak bude vypadat. Přesně nalajnovanej, bohužel ne mnou. Přežiju tenhle další den. Udělám si čárku na futru. I když mě teď napadá, proč vlastně? Je přece úplně jedno, jestli jich tam bude tisíc, nebo jen deset. Jsou všechny stejný, tak že čas pro mne ztrácí význam.

Vzdorovat stereotypu? Ale jak? Zoufalými činy? K tomu mi chybí odvaha.

Sakra! Zase ta stará myšlenka, nějak s tím vším pohnout, rozpustit tu usazeninu. Ale jak? Ne, zase myslím na blbosti, musím se soustředit na další den naplněnej prácí a odříkáním.

Myslím, že už jsem na půl robot. Všechny činnosti vykonávám naprosto automaticky, přesně podle zajetého harmonogramu. Možná bych mohl spát a vnitřní stroj by běžel dál bez mého vědomí.

Vedl by mě jako loutku.

Trochu jsem se tomu pousmál. Zvláštní, že ještě dokážu přijít na něco, co by za normálního využití mého mozku nohl být i vtip. Takto to vyzní spíš jako sarkasmus na sebe sama. Smích nad vlastní bezmocí.

Ne! Nechám toho! Dost! Vypínám!

Už mě z toho bolí hlava. Přemýšlet bolí. Duševně i fyzicky. Přepnu na standartní, provozní otáčky. Bezbolestné, bezpocitové, bezdepresivní.

Konstatuji - kontroluji.

Vše běží podle programu.

Jo! Jsem zpátky na zemi. Jede mi metro.
cloud1.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one